Počet osob v nájemním bytě

Poslušně hlásím…pronajímateli

V nájemní smlouvě by při jejím podpisu mělo být vždy uvedeno, kolik osob v bytě bydlí.

Občanský zákoník umožňuje nájemníkovi přijímat do své domácnosti prakticky kohokoliv. Pokud se ale v průběhu trvání nájmu počet osob na bytě změní (ať už zvýší, či sníží), má nájemce zákonnou povinnost tuto změnu majiteli nahlásit.

K nahlášení změny počtu osob v bytě by mělo dojít ze strany nájemce bez zbytečného odkladu. Neoznámí-li však nájemce změnu ani do dvou měsíců, jde o závažné porušení povinnosti vyplývající z nájmu. V tomto případě může pronajímatel nájemci vypovědět nájemní smlouvu (ať na dobu určitou nebo neurčitou).

Nájemní byt není školka, počet je omezen

Na návštěvu si může nájemník přivést prakticky kohokoliv, kdykoliv, v jakémkoliv počtu. A nemusí to pronajímateli oznamovat.

Pokud však nejde o návštěvu, ale další osoby bydlící v pronajatém bytě, pak je jejich počet omezen.

Zákon ale stanovuje maximální počet osob na bytě poměrně vágně – „počet osob musí být přiměřený velikosti bytu a nebránit tomu, aby všechny osoby mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách.“

Návštěva, nebo další nájemník?

Ještě větší problém je s přesným stanovením, co je ještě návštěva a co už další člen domácnosti, který by se měl podílet na spolufinancování nájmu, případně na platbě záloh za energie.

Obecně lze návštěvu chápat jako dočasnou záležitost.

To ale neznamená, že se bavíme v řádu hodin. Návštěva může trvat několik dní nebo i týdnů (např. návštěva příbuzných ze zahraničí). Konkrétní případy se ale vždy posuzují individuálně podle okolností. Bernou mincí může být kromě délky pobytu třeba i to, zda návštěva užívá jiný byt nebo zda má v bytě nájemce své věci.

Vymezte si právo na kontrolu

Pronajímatel si může s nájemníkem ve smlouvě ujednat, že přijetí dalšího člena domácnosti bude podmíněno jeho písemným souhlasem. To mu dává větší kontrolu nad stavem počtu nájemníků v pronajímaném bytě.

Ale pozor. Toto ujednání neplatí pro osoby blízké vůči nájemníkovi.

Touto osobou je dle zákona „příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“

Je patrné, že problematika počtu osob v pronajímané nemovitosti nemusí mít vždy jednoduché řešení. Problémy se často musí řešit individuálně a je dobré se v těchto případech obrátit na odborníka či právníka.