Domácí mazlíček v pronajatém bytě: právo nájemce není neomezené

Nájemce má na chov mazlíčka právo

Nový občanský zákoník skutečně v par. 2258 stanovuje, že nájemce má právo v bytě chovat zvíře. Pokud v nájemní smlouvěchov domácích zvířat zakážete, budou tato ustanovení (ne však celá smlouva!) považována za neplatná. Stejně tak budou neplatné zákazy v domovních řádech nebo stanovách bytového družstva nebo SVJ, i když v praxi se s tímto požadavkem často setkáte.

Můžu tedy odmítnout prohlídku? Aneb jak je to s diskriminací

Jako pronajímatel můžete sami vybrat, komu byt pronajmete. Přitom však musíte dodržovat tzv. antidiskriminační zákon. Ten je zřejmý v případě zájemců určité rasy, víry nebo přesvědčení. V případě chovu domácích mazlíčků není situace jednoznačná.

Prohlídku tedy umožněte všem, ovšem s tím, že upozorníte zájemce, jaké obtíže může chov zvířat způsobit a seznamte s tím, jak vaše nájemní smlouva upravuje chov zvířat. Můžete také stanovit vyšší nájemné a vyšší kauci v případě přítomnosti zvířete v bytě (obdobně se ostatně postupuje i v případě navýšení počtu osob v bytě).

Právo mít domácí zvíře není bezbřehé: mazlíček nesmí v domě obtěžovat

Domácí mazlíček není jenom roztomilá kočička, případně akvarijní rybička. Může to být pitbul, miniprasátko, nebo dokonce jedovatý had. Zákon proto stanovuje, že chov zvířete v bytě nesmí způsobovat pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Zároveň také stanovuje právo na úhradu nákladů: pokud chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.

Pokud je tedy váš panelák plný štěkajících pinčů, neměl by kvikot čivavy vašeho podnájemníka vadit. Pokud do tichého domu plného důchodců bude chtít váš nájemník přivést pitbula, který evidentně postrádá základní výcvik a majitel ho špatně ovládá, mohou se ostatní cítit ohroženi nejen hlukem, ale i případnou agresivitou. V tom případě můžete argumentovat obtěžováním nad míru přiměřenou poměrům a chov zakázat.