Jak na účtování energií nájemníkům a případné reklamace

Share on facebook
Sdílej na Facebooku
Share on linkedin
Sdílej na LinkedIn
Share on whatsapp
Sdílej na WhatsApp

Dnes si vysvětlíme, jak může pronajímatel přistupovat k vyúčtování spotřeb energií ve vztahu k nájemníkům. A také se zaměříme na to, jak fungují případné reklamace takového vyúčtování. Na koho se při nejasnostech obrátit, jaká jsou práva zákazníka a jaké jsou lhůty pro vyřízení požadavků?

Jedno vyúčtování třikrát jinak

Každý majitel bytu si musí na začátku nájemního vztahu položit otázku, jakým způsobem bude řešit vyúčtování spotřeb energií. Má možnost zvolit jednu ze tří běžných variant:

Model 1. – nájemník platí zálohy, vše ostatní je na pronajímateli

Asi nejméně častým modelem je situace, kdy má pronajímatel energie napsány na svou osobu, nájemníkům účtuje měsíční fixní poplatek (uvedený v nájemní smlouvě) a případné přeplatky či nedoplatky si řeší sám.

V případě vhodně zvolené výše záloh a běžně vznikajících přeplatků to pro pronajímatele může být výhodné (přeplatky si nechává). Zároveň je to ale riskantní, protože stejně tak můžou vzniknout i velké nedoplatky, které pak musí majitel platit ze svého. Každopádně je  dobré mít stavy měřidel pod pravidelnou kontrolou a při nápadně vysoké (nebo zvyšující se) spotřebě na to nájemníka co nejdříve upozornit.

Model 2. – nájemník platí zálohy i následné nedoplatky/ nechává si přeplatky

Lehce pozměněná varianta, která akorát přenáší zodpovědnost za výši spotřeb na nájemníka. Ten i v tomto případě platí měsíčně domluvené zálohy, ale v případě nedoplatku musí požadovanou částku pronajímateli doplatit a naopak v případě přeplatku pronajímatel nájemníkovi tento přeplatek vrací. Je tedy na nájemníkovi, aby si spotřeby hlídal.

I zde je ovšem velké riziko. Pokud pronajímatel narazí na nějakého „neplatiče“, má problém, protože za něj spotřebované energie musí hradit on a z nájemníka pak peníze složitě dostávat.

Každopádně v obou výše zmíněných případech je dobré zálohy nastavit spíše vyšší. Vždy je příjemnější řešit přeplatek (to nájemníky vždycky potěší) než muset platit nedoplatek a žádat nájemníky o jeho zaplacení.

Výhody obou variant jsou zřejmé. Majitel má úplný přehled o platbách, může si zvolit dodavatele s nejvýhodnější cenou.

Ale nevýhod je zde také celá řada. Především je to riziko velkých dluhů v případě problematických nájemníků a s tím související následné vymáhání dlužné částky. A také je to nutná administrativa navíc. Pronajímatel musí sledovat spotřeby, hradit měsíční platby a každý rok řešit vyúčtování a počítat, kolik má vracet či doplácet. Takže zkrátka dost „zbytečných“ starostí.

Model 3. – nájemník přepíše energie na sebe

Třetí model je asi nejběžnější. Veškeré energie (kromě vodného a stočného, tam to ze zákona není možné) si nájemník přepíše na sebe. Pronajímateli tím odpadají (téměř) veškeré starosti s platbami i související administrativou. Takže zdá se nejlogičtější varianta.

Ale i zde může být háček. Tím, že je 100 % starostí převedeno na nájemníka, ztrácí pronajímatel jakoukoliv možnost kontroly, co se ve vztahu mezi nájemníkem a dodavatelem děje či neděje. A pokud nájemník neplatí řádně zálohy, vyměřené nedoplatky a podobně, může dodavatel kdykoliv přijít a na tvrdo odpojit měřidla, a to zcela bez vědomí majitele bytu. Ten pak musí vše na své náklady opět dávat do pořádku. A to jsou opět starosti, čas i peníze.

Jediná možnost, jak z tohohle částečně vybruslit je připsat do nájemní smlouvy ustanovení, že odpovědnost za odpojení měřidel a náklady na znovu připojení ponese ten, kdo odpojení zapříčinil. Zařídit opětovné připojení a vyrovnat se za něj s dodavatelem bude sice muset stále pronajímatel, má ale lepší pozici pro vymáhání těchto nákladů po nájemci.

Na faktuře je chyba, co s tím?

I v případě vyúčtování spotřeb může dojít k chybě na straně dodavatele. Nejčastěji vzniká při chybném odečtu měřidel. Jako spotřebitel máte právo se vůči nesrovnalostem ohradit, tedy fakturu za elektřinu nebo plyn reklamovat. Bránit se můžete vždy, pokud dodavatel neplní své povinnosti, které jsou stanovené v obchodních podmínkách, v energetickém zákonu nebo v různých vyhláškách.

První kontakt by měl jít v každém případě na dodavatele. Ať už jde jen o nějakou nejasnost, pochybnost nebo jen něčemu nerozumíte (což se dá u vyúčtování chápat), obraťte se nejdříve na něj. Vše se dá vyřídit i telefonicky přes zákaznickou linku. Pokud jde jen o dotaz, pak je to určitě nejjednodušší cesta.

Pokud už by šlo přímo o reklamaci, je z hlediska případného důkazního materiálu určitě lepší komunikovat písemně. Dodavatel je povinen na reklamaci reagovat do 15 dnů od doručení.

V případě uznané reklamace má dodavatel 30 dní od dne doručení na vyrovnání reklamovaného cenového rozdílu. Pokud tak neučiní, musí zákazníkovi vyplácet 600 korun za každý další den. Maximální výše, kterou dodavatel musí takto zákazníkovi vyplatit je však 24 000 korun. U plynu jde o částku 750 korun denně, maximálně však 7 500 korun.

Právo na náhradu je však nutné uplatnit do 60 dnů od uplynutí lhůty pro vyřízení reklamace, jinak vám zanikne.

Pokud však dojde k jakékoliv nestandartní situaci (dodavatel nereaguje, nebo vám reklamaci neuzná, nedodrží zákonné lhůty apod.), můžete se obrátit na Energetický regulační úřad (případně soud).

Pozor však na to, že podání reklamace vás nezbavuje povinnosti případné nedoplatky zaplatit. Pokud bude reklamace uznána, tato částka vám bude vrácena.

  • Bezstarostný pronájem nemovitosti
  • Garantované nájemné
  • Údržba nemovitosti
  • Maximalizace zisku
  • Více volného času

Pronajmeme si Vaši nemovitost

Kolik můj byt vydělá?